Jste zdeHistorie / Kronika online / A. Kronika obecná / A.3 Škola v Hodově

A.3 Škola v Hodově


Hodovská škola

Před vyhlášením Všeobecného školského řádu 6. 12. 1774 Marií Terezií, jímž nařizovala vybudování sítě škol ve všech farních obcích, byla existence venkovských škol vždy závislá na libovůli tamějších majitelů panství, kteří ji většinou ze svých prostředků museli dotovat. Drobní rolníci ve škole většinou neviděli nic pozitivního, brala jim děti od práce a museli platit poplatky učiteli.

První písemné zmínky o školství na Budišovsku pocházejí z roku 1589, kdy koupil úřad městečka Tasova (patřícího do panství budišovského) od Eliáše Příhody za 26 zl. jeho grunt pro stavbu nové školy a v roce 1595 prodali páni starší starou školu za podsedek Janu Sochorovi za 30 zl. Byla-li škola v Tasově, je nepravděpodobné, že by nebyla v sídelním městečku panství – Budišově. 29

Nejstarší přímý písemný záznam o budišovské škole je z r. 1662, kdy se o ní zmiňuje děkan – visitátor velkomeziříčský Matěj Anselmus Pavlovský ve své zprávě zaslané biskupské konsistoři v Brně: „že v Budišově byla opravena škola, že v ní je jen 12 dětí a hodný učitel, který právě konvertoval a od faráře dostává služného 6 zl. rýnských a 6 měřic žita ročně.“ 30

Stará školní budova v Budišově stávala v komplexu budov zájezdního hostince a byla ve velmi nevyhovujícím stavu. Ten konstatoval roku 1788 i krajský školní komisař z Jihlavy. O nevyhovujícím stavu zdejší školy se dovídáme i ze školní fase z roku 1780, kde se také můžeme dočíst, že učitelem tehdy byl: „František Vyskočil, 42 let stár, sloužící zde 2 roky a 5 měsíců, jinde sloužící 7 let. Učitelské vysvědčení měl od jindřichohradecké hlavní školy. Učil špatně, byl průměrně pilný, mravný a neměl učitelský dekret.“ 31 Také se dozvídáme, žeze všech přiškolených obcí budišovskou školu navštěvovalo 158 dětí. Z tohoto počtu bylo z Hodova 17 chlapců a 20 dívek, z nichž 3 chlapci a 5 dívek pocházelo z chudých rodin, neplatících školné. Od Hodova a jeho osady Rohů měl učitel dostávat školné ve výši 27 zl. a 36 kr., novoroční dar ve výši 4 zl. a 30 kr. a plat za školní služby ve výši 17 zl. a 30 kr. Celková suma příjmů z Hodova a Rohů tedy měla činit 49 zl. a 36 kr. Zdejší komise také doporučila pro zlepšení situace budišovské školy postavení školy v Hodově s přiškolením Rohů. Pokud by tedy v Hodově taková škola vznikla, bylo by nutné zaplatit do určeného minimálního příjmu, který byl státem ustanoven na 100 zl., sumu 50 zl. a 24 kr.32

Kdy přesně ke vzniku školy v Hodově došlo, nevíme, ale jisté je, že koncem 18. století již probíhalo vyučování v domě č. p. 19. Z matričních záznamů se dozvídáme o učiteli Světelském, synu Františka Světelského, učitele z Ketkovic (pozn. dnes okres Brno-venkov). Jan Světelský si 16. 9. 1794 v 24 letech vzal devatenáctiletou Rosalii Pospíšilovou z Hodova, dceru krejčího Jana Pospíšila, hned v tomto roce se manželům v domě č. 50 narodil syn František. Po něm následoval v roce 1796 Josef, 1798 Františka, 1800 Antonín, 1803 Eleonora, 1805 Tekla (ta zemřela před rokem 1816), 1807 Ignác, 1808 Augustin, 1813 Marie (narozená už v č. 19) a 1816 opět Tekla. 33

Další zprávy z vrchnostenských záznamů taktéž dokazují, že samostatná škola již před rokem 1800 v Hodově existovala. 5. 11. 1796 je v nich uvedeno, že: „hodovskému učiteli poddaní udělali 6 sáhů dřeva“ 34a 10. 1. 1798 se udává že: „bylo vyplaceno za předení lnu tasovskému rektorovi 5 zlatých a za totéž pak hodovskému rektorovi 4 zlaté.“35

Z dalších zápisů a památek, které se dochovaly k osobě Jana Světelského, je patrno, jakou mnohdy venkovští učitelé trpěli nouzí. Již záznam z bývalého budišovského zámeckého archivu z 24. 12. 1797 je velmi výmluvný a uvádí, že: „hodovský učitel zaplatil do vrchnostenského důchodu za jednu odcizenou borovici 3 zlaté,“36 s tímto skutkem pravděpodobně souvisí i nedatovaný dopis rychtáři z Rohů:

„Znejmilejší pane Richtaři. Pro boha vás prosím, aspoň vy mne nenechejte chladem pomynauti. Zapučte mi 5 zlatých, budto vám je na podzym voplatím, nebo sy mužete dříví 1 sách vzýti. Abyste se báli, že snad bych já umřel, by ste nic nedostali, dyť byste předně k zaplacení přišli. Nebo juž chladem musým pominuti, jestli vy se nade mnau neslitujete. Dybych já pominul, tak vy dyž ofycyři by přišli sulkelti školní plat vybírat, vy předně vašich 5 zlatých dostanete. Mnějte se době můj nejmilejší dobrodinče.
Johan Svyetelský, školní učitel v Hodově.37

Další zpráva v tomto duchu, je od Maxe Buriana, který psal, že: „hodovskej Johann Swetelski zustal dlužen od roku 1818 za pivo 2 zl. 41 kr.“ 38 a jiný nedatovaný: „Učitel Johann dlužen za pivo: wod mozeke z Antoninem pili 58 kr., o hostině vzal máz piva 10 kr., kdiž hodili wo ten podpis krz 10 kr., na wostatke kdy šli z Rohů 5 mázů 50 kr., na slepi děti sem za vás dal 6 kr. 39 K této tíživé situaci učitele přispěli hodovští sedláci, kteří jak patrno z obecní kroniky, odmítali odvádět náležité dávky: „P. faráři nechceme dávati desátek, že nám to působí vždy velkou škodu a p. učiteli nechceme odvésti dva snopy, protože mu v dřívějších dobách nikdy dávány nebyly. Dobrovolným způsobem p. faráři a učiteli desátek neodvedeme, ale že jsme nuceni, dáme jej a povedeme stížnost na vyšší místa.“ 40 Této dohody bylo dosaženo až pod vojenskou pohružkou.

K jistému zlepšení sociální situace učitele došlo až roku 1817, kdy bylo vyučování z dosavadního č. 19 přeneseno do nové budovy s jednotřídní školou a bytem učitele. Budova byla vystavěna uprostřed obce, posvěcená 9. 12. 1817, nesla č. p. 54 (v místě dnešního č. p. 94). Učitelův byt byla vlastně jedna učebna přepažená příčkou, jež rozdělila tuto místnost na obytnou část s kuchyní. Než byl byt zcela dokončen, bydlel Světelský dočasně v uvolněném domku č. p. 19.

Avšak ani stavba nové školy se kvůli tehdejšímu rychtáři Jakubu Adamovi neobešla bez potíží, neboť rychtáře 28. 10. 1818 Vavřinec Švec, Jan Ondrák, Josef Pruša a Gothard Svoboda u tehdejšího hraběte Pötting-Persinga žalovali: „Při stavbě školy byl mnohých vydání vinen. Místo pro školu bylo komisí vyhledáno na suché a pevné půdě a p. Neubert (pozn. vrchnostenský úředník) chtěl také na tomto místě stavěti. Ježto však stavební místo bylo přímo proti rychtářovu obydlí, dovedl to různým falešným jednáním k tomu, že musely být dvě chalupy zbořeny a tam byla škola na nevhodném, vlhkém místě stavěna. Základy musely býti kopány příliš hluboké, ježto tam nebylo pevné půdy a voda musela býti ustavičně čerpána, proto bylo třeba neobvykle mnoho stavebního materiálu. K tomu ještě – k velké škodě vrchnosti – musely býti zbořené dvě chalupy na vrchnostenské utraty na jiném místě vystavěny, na čemž všem jedině on má vinu (pozn. rychtář).

Na svých polích nařídil zedníkům na vrchnostenské útraty lámati kamení, my pak jsme kámen bezplatně ku škole dováželi. On pak nejen, že si bral tento navožený kámen ku stavbě vlastního domu, nýbrž bral též písek a cihly, a tak ho tímto cizím stavebním materiálem do dobrého stavu uvedl. Panská prkna byla do jeho dvoru zavezena, on pak vzal tesaře a dal si z lepších prken udělati podlahu ve své světnici a nová vrata. Když pak prkna chyběla, dělal řeči, že se potratila. Rovněž vrchnostenský kotouč si přivlastnil.“ 41 Jak už to bývá, rychtář Adam vše náležitě vysvětlil, vše s vrchností urovnal a žalobci byli 7. 9. 1819 kvůli nactiutrhání dle §367 ke čtrnácti dním vězení odsouzeni.

Z roku 1818, tedy ještě za působení učitele Světelského, také známe jeho příjmy: na penězích dostával ročně 50 zl. 30 kr. konveční měny ze školního fondu, koledy od každého souseda po 9 kr., tj. dohromady z obce hodovské a rohovské 7 zlatých, 4 kr. na obilí, od každého souseda, kterých bylo tehdy v Hodově 36 po 2 snopech žita a mimo to měl pole „Na Blatech“, které měřilo pod měřici, na dříví od budišovské vrchnosti měl 6 sáhů, od velkomeziříčské 2 sáhy.

19. 7. 1823 Jan Světelský v 52 letech zemřel na tvrdnutí žaludku (Magenverhärtung). V zámeckém archivu se zachoval záznam hned z července 1823: „František Šoukal, budišovký učitelský pomocník, prosí nejoddaněji o milostivé propůjčení místa v Hodově a připomíná vysvědčení o své způsobilosti vystavené budišovským učitelem (Janem Anderlem).“ 42 Jeho žádosti bylo hraběnkou Pötting-Persing vyhověno. František Šoukal však velmi brzy odchází a na jeho místo 1. 10. 1825 přichází židovský učitel Mašek Josef, který získal pověření od biskupské konzistoře v Třebíči, ale už 7. 10. 1825 zde nastupuje Antonín Dvořák, tasovský učitelský pomocník, který se o toto místo ucházel už v roce 1823. Po něm byl dočasným učitelem v období prosinec až únor 1835 Deabis František.

Řádným učitelem se stal v březnu 1835 Tesař Kašpar. S jeho působením v Hodově byli nadřízení patrně velmi spokojeni, o čemž svědčí několik pochvalných dekretů. Od biskupské konsistoře 16. 10. 1859, uznání z 13. 12. 1855, nebo od c. k. místodržitelství z 31. 1. 1859 za pěstování ovocných stromů. Za jeho působení byla roku 1859 opravena škola – šindelová střecha školy byla nahrazena křidlicí, došlo k výměně oken a vnitřního vybavení. Tesař Kašpar zemřel 1871 na jaře a po něm na škole dočasně do konce října 1871 Fridrich Jan z Chlumku.

C. k. zemským školním radou byl jako učitel v Hodově ustanoven 6. 10. 1871 sedmadvacetiletý rodák ze Zhoře Kalenda Josef. Dříve působil 5 roků v Batelově, 4 roky v Arrnolci, v Hodově nastoupil 3. 11. 1871 a působil zde do roku 1873, kdy byl nahrazen Kaňou Františkem, který zde učil do roku 1876.

1. 12. 1876 nastoupil do hodovské jednotřídky Slezák Vincenc. Ten se narodil 20. 1. 1843 v Bystřici nad Pernštejnem a studoval v letech 1854–59 na c. k. německé reálné škole v Brně. Vysvědčení dospělosti obdržel v roce 1863 na c. k. hlavní normální škole v Brně, tamtéž v r. 1865 získal vysvědčení způsobilosti. Působil od roku 1865 v Nové Vsi, poté od roku 1872 v Arnolci a od roku 1874 v Olší. V Hodově nastoupil roku 1876. Za jeho působení bylo povoleno výnosem c. k. okre. zem. školní rady z 9. 3. 1897 industriální vyučování (pozn. ženské ruční práce). První industriální učitelkou se stala dcera Vincence Slezáka Marie.

škola z roku 1888 pohled zezadu od č. p. 6

Jak je zapsáno kronikáři: „Jeho mírná povaha oproti opačné zdejších občanů byla příčinou, že místní školní rada ku všem nutným opravám, jak ve škole, tak i v bytě, musela býti nucena c. k. úřady.“ 43 Tak se Slezák dočkal až po prohlídce školy okresním lékařem 8. 8. 1883, že byla včetně jeho bytu nákladem 112 zl. a 60 kr. opravena. Kvůli zvyšujícím se počtům žáků a nevyhovujícím prostorám stávající školy bylo přípisem c. k. okresní školní rady ze 12. 12. 1884 rozhodnuto, že dosavadní jednotřídka v Hodově bude rozšířena na dvoutřídku, byla nařízena stavba školy nové. Stavbu vydražil 13. 11. 1887 p. Josef Hersan z Třebíče za 5300 zl. Stavba započala 10. 4. 1888 a bylo dokončena 20. 6. 1888, dostala č. p. 62. Svěcení nové školy proběhlo 16. 9. 1888. Dosavadní stará škola (v místě č. p. 94) se nyní stala celá bytem učitele. Náležel k němu velký dvůr, kůlna, sklad uhlí, prasečí chlívky a zděný kurník. Z druhé strany byl sklad uhlí a dřeva pro novou školu a dívčí a chlapecké záchodky. Nově postavená škola stála v místě dnešního komplexu prodejny, pošty a pohostinství. Slezák Vincenc byl též jmenován nadučitelem a pro druhou třídu měl vybírat podučitele. Tak za jeho ředitelování v Hodově působili: Wildman Josef, Ryspler Antonín, Kožešník Antonín, Musil Vincenc, Sedláček Václav, Švarc František a Sedláková Marie. Slezák Vincent zemřel po 7letém odpočinku v Třešti 2. 1. 1911.

Bedřich Hodyc s rodinou

O prázdninách roku 1903 byl ustanoven nadučitelem v Hodově Bedřich Hodyc. Narodil se 23. 10. 1861 v Počátkách u Žďáru na Moravě. Studoval 2 třídy gymnasiální v Brně, 2 roky na hospodářské škole v Ivančicích a 5 tříd na vyšší reálné škole v Brně, kde maturoval r. 1885. V letech 1888/9 navštěvoval učitelský ústav v Brně, kde 12. 7. 1889 nabyl vysvědčení dospělosti. Vysvědčení způsobilosti získal 18. 11. 1893. Po různých působištích přijal místo nadučitele na dvoutřídní škole v Hodově 11. 9. 1903. Za jeho působení bylo v Hodově do druhé třídy jmenováno velké množství učitelů a industriálních učitelek, jejich úplný seznam je uveden v příloze č. 6. Za působení řídícího Hodyce byla také adaptací jedné místnosti v nově zbudované hasičské zbrojnici roku 1912 zřízena „pobočka“ pro 5. a 6. ročník. Tato místnost vznikla kvůli stále se zvyšujícímu počtu žáků, neboť v této době navštěvovalo hodovskou školu 165 dětí (96 z Hodova – 49 chlapců a 47 děvčat, 69 z Rohů – 36 chlapců a 33 děvčat). „Pobočka“ se v Hodově udržela do roku 1940, kdy začala v Budišově fungovat měšťanská škola a 5. a 6. ročník začal z Hodova chodit sem.

Školní rok 1924–25

Hodyc Bedřich působil v Hodově do 1. 1. 1925. Dalším řádným řídícím učitelem se stal Skalka J. 2. 8. 1926, který se však tohoto místa vzdal již 27. 8. 1926. Prozatímním ředitelem se stal Kolář Bedřich až 1. 1. 1932, a to do 31. 8. 1932.

škola v Hodově – vnitřek –1947–

hospodářské budovy u bytu učitele

Po sedmi letech peripetií a různých prozatímních ředitelů nastoupil konečně 1. 9. 1932 jako řádný řídící Horký František. Po prohlídce svého nového bytu, který jak už bylo řečeno výše, byl v budově staré školy z roku 1807, konstatoval, že nejlepšími místnostmi celého domu jsou prasečí chlívky, a odmítal se sem nastěhovat. Přes počáteční nechuť nakonec obecní zastupitelstvo rozhodlo o demolici stávajícího bytu a postavení bytu nového. Tak se nakonec mohl Horký František 3. 11. 1936 nastěhovat do nového bytu – č. p. 94 (č. p. 54 nesla škola z roku 1888, č. p. 62 pouze pastouška před č. p. 20), postaveného Josefem Mikyskou z Rudíkova. Celá stavba stála 44 000. Hodov zaplatil 29 000 a Rohy 15 000. František Horký učil na hodovské škole i v dobách 2. sv. války. Jak sám píše v kronice: „mnohé knihy byly dány na index, dítka byla již od 6 let mořena němčinou, konaly se časté inspekce za účasti německých komisařů a učitelé museli skládat zkoušky z němčiny.“ 44 Horký měl také za povinnost pověsit v učebnách obraz Hitlera. Neučinil tak a při jedné z prohlídek mu bylo řečeno: „Nebude-li do tří dnů Hitler viset, pověsíme vás.“ Horký se nad tímto dvojsmyslem jen pousmál a obraz stejně nepověsil. Horký František se po válce dočkal dalších změn. V letech 1947–48 byla postavena nová škola na druhém konci vesnice naproti č. p. 76. Sem také bylo přeneseno vyučování, stará škola ve středu obce sloužila obecním potřebám. Po roce 1945 také začala fungovat novinka – mateřská škola s půldenním provozem.

Hdovská škola kolem roku 1937, 91 dětí

Po odchodu Horkého Františka v roce 1960 působil na zdejší škole jako ředitel Světelský František. V roce 1979 byla škola tehdejšími předpisy po téměř 200leté existenci v Hodově zrušena. Děti musely ráno velmi brzy vstávat a poté nejméně ¾ hodiny čekat v Budišově na začátek školní výuky v tamější základní škole. V Hodově zůstala pouze mateřská škola, avšak jen do roku 1986, kdy je také přesunuta do Budišova. Mateřská škola se vrátila do Hodova v roce 1992, oproti staršímu půldennímu provozu fungovala celodenně.

pohlded na novou školu zepředu

K obnovení základní školy v Hodově došlo k 1. 9. 1995. Vyučovalo se však pouze do 3. třídy, další ročníky nadále musely dojíždět do Budišova. Počet žáků školy nebýval velký, většinou kolísal mezi 15–20 dětmi, proto vyučování všech ročníků probíhalo v jedné třídě. Ve školním roce 1996/97 byli v 1. třídě tři žáci, v 2. šest a ve 3. také šest žáků. Prvním učitelem v obnovené základní škole byl PaeDr. Chalupský Jaromír. Dětmi byl oblíbený, zavedl různé zájmové kroužky, pořádal i mimoškolní výlety, atd. Stejně jako jeho předchůdci obýval učitelský byt č. 94, který však musel projít menší přestavbou a rekonstrukcí. Už za učitele Chalupského došlo z nařízení školského úřadu ke sloučení ředitelství školy a školky, takže Chalupský Jaromír byl ředitelem ZŠ a MŠ Hodov.

pohled na novou školu z fotbalového hřiště

V roce 1997 se do Hodova přistěhovala Mgr. Koprová Renata s rodinou a od září zde začala učit. Učitelka Koprová navštěvovala gymnázium v Třebíči a vysokoškolského vzdělání dosáhla na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v oboru Český jazyk a občanská výchova. Jelikož její rodinu tvořili čtyři lidé, musel dům učitele projít další přestavbou. Renata Koprová odešla z hodovské školy v červenci 2003 a byla nahrazena učitelkou a zároveň ředitelkou Helenou Prušovou.

děti na hřišti

Za jejího působení chodilo ve školním roce 2003/2004 do Hodova 15 žáků, v roce 2004/2005 23 žáků s tím, že do Hodova chodily 4 ročníky. Ve školním roce 2005/2006 byla zřízena i 5. třída a do Hodova chodilo 30 žáků. V školním roce 2006/2007 nastoupilo do Hodova 25 žáků, ale již v polovině školního roku se jejich počet snížil na 16. Ve školním roce 2007/2008 chodilo do Hodova 20 žáků.

hřiště pro děti z mateřské školy

O prázdninách roku 2008 byl opět ukončen provoz základní školy v Hodově. Ve své činnosti pokračuje pouze mateřská škola, s ředitelkou Lencovou Hanou z Velkého Meziříčí.

Základní škola v Hodově školní rok 1956/57

I. třída 1956–1957

První řada zleva: Josef Suchánek (č. p. 33), František Pruša (č. p. 37), Anežka Švecová (č. p. 85, provd. Velebová), Marie Klusáčková (č. p. 76), Helena Večeřová (č. p. 59, provd. Vonešová) a Albín Prokop (č. p. 51). Druhá řada zleva: František Kotačka (č. p. 20), Josef Švec (č. p. 82), Alois Klusáček (č. p. 77), Jiří Švec (č. p. 39) a Vlastimil Vrba (č. p. 72). Učitel František Horký.

Základní škola v Hodově školní rok 1956/57 (II. třída)

II. třída 1956–1957

První řada zleva: Miroslav Světelský (č. p. 27), Jaroslav Švec (č. p. 82), František Vít (č. p. 3) a Josef Prokop (č. p. 51). Druhá řada zleva: Marie Robotková (č. p. 28, provd. Kotačková), Miloslava Kavalcová (č. p. 13, provd. Hortová), Marie Chybová (č. p. 9), Anděla Suchánková (č. p. 33, provd. Drašarová), Anežka Komínková (č. p. 14, provd Böhmová), Ludmila Rohovská (č. p. 36) a Marie Komínková (č. p. 14). Poslední řada zleva: Jaroslav Vít (č. p. 61), Josef Dobrovolný (č. p. 38), Jiří Večeřa (č. p. 59), František Mašek (č. p. 63), Jaroslav Vít (č. p. 68), Pavel Klusáček (č. p. 55), Josef Vít (č. p. 34), Stanislav Rohovský (č. p. 66), Alois Mejzlík (č. p. 92), Miroslav Hort a Václav Kotačka (č. p. 20). Učitel František Jičínský.

1966–67

1966–1967

První řada sedících zleva: Dana Viktorinová (č. p. 30), Ladislav Robotka, Klíma Jiří, Jana Fialová, Jiří Robotka, Josef Krejčí a Jindřiška Prušová (č. p. 37). Druhá řada zleva: Jana Robotková, Marie Klímová, Jana Mašková (č. p. 63), Anežka Komínková (č. p. 1), Miluše Mašková (č. p. 63), Marie Mejzlíková (provd. Dostálová, č. p. 32) a František Komínek (č. p. 1). Stojící zleva: František Jičínský, František Mrňa (č. p. 8), Milan Hort (č. p. 60), Otakar Mikyska, Ivo Ošmera, Miroslav Vít, Josef Klíma, Jaroslav Mrňa, Josef Robotka a Milan Rouš.

1971–72, 1., 2., 3. a 4. postupová třída

1.,2.,3. a 4. p.r.-ZDŠ Hodov 1971–1972

První řada sedících zleva: Jaroslav Komínek (č. p. 70), Marie Mahelová (č. p. 80), Eva Klusáčková (č. p. 31), Marie Mejzlíková (provd. Zemanová, č. p. 18), Marie Voborná (č. p. 44), Petr Klusáček (č. p. 55) a Hana Voborná (č. p. 44). První řada stojících zleva: Jaromír Böhm (č. p. 79), Josef Mašek (č. p. 63), Stanislav Vávra, Miroslav Komínek (č. p. 96), Alois Mejzlík (č. p. 7), Vladimír Šula (č. p. 11) a Josef Klusáček (č. p. 31). Stojící zleva: Jaroslav Mikyska (č. p. 85), Ivo Ošmera (č. p. 87), František Komínek (č. p. 96), Vladimír Hor (č. p. 60), Josef Večeřa (č. p. 73), Alois Mahel (č. p. 80) a František Jičínský.

Mateřská škola 1995

Mateřská škola Hodov – 1995

První řada zleva: Jana Prachařová (č. p. 14), Vojtěch Vít (č. p. 34), Hana Zemanová (č. p. 18), Kateřina Němcová (č. p. 6), Miloš Večeřa (č. p. 13), Pavel Klíma (č. p. 47), Roman Zeman (č. p. 18) a Aleš Mrňa (č. p.8). Druhá řada zleva: Josef Voborný (č. p. 44), Jan Prachař (č. p. 14), Stanislav Jaša (č. p. 48), Tomáš Večeřa (č. p. 7), Radek Večeřa (č. p. 7), Andrea Večeřová (č. p. 73) a Martin Jaša (č. p. 48). Poslední řada zleva: Marie Dostálová držící Dominika Klímu (č. p. 47), Iva Ošmerová (č. p. 87), Lenka Mrňová (č. p. 8), Michal Zeman (č. p. 18) a Petra Roušová (č. p. 107)

ZŠ Hodov – školní rok 1995–1996

1. žáci obnovené Základní školy Hodov ve školním roce 1995/96 Sedící zleva: Josef Voborný (č. p. 44), Radek Večeřa (č. p. 7), Jan Prachař (č. p. 14), Hana Zemanová (č. p. 18), Tomáš Mikyska (č. p. 85) a Pavel Klíma (č. p. 47). Stojící zleva: Kateřina Němcová (č. p. 6), Iva Ošmerová (č. p. 87), Andrea Večeřová (č. p. 73), Petra Roušová (č. p. 107), Martin Jaša (č. p. 48), Mirek Krejčí (č. p. 5) a Jaromír Chalupský.

Kontakt

Obecní úřad Hodov
675 04 Hodov 54
úterý (letní čas) 19:00 – 20:00
úterý (zimní čas) 18:00 – 19:00
starosta 774 409 001
ou.hodov@horacko.cz
IČO 00376850
datová schránka tfwaxb4

Facebook Hodováci

Aktuálně

7.6.2020 15.00 MŠ Hodov slavnostní otevření Přírodní zahrady.

12.3.2020 Nouzový stav

Počasí v Hodově

Radar bouřky