C.1 Promluva rytíře Stettenhofena z 1. 12. 1794 k jeho poddaným

„Milí moji věrní! Božská prozřetelnost určila mne panstvím budišovského pánem. To jsem také dnes (1. prosince 1794) od Felisce svobod. pána z Friedenthalu, jeho c.k. apošt. majestatnosti direktoriálního koncipisty, jako plnomocníka hlavních dědiček (3 dcery bar. Jungwirtha) a poručníka po nebožtíku Frant. Jos. sv. p. z Jungwirtha jako prodavatele převzal. Přeji si srdečně, byste s láskou důvěrnou dnešní mé představení se přijali a mne považovali za svou právní vrchnost.
Lásku, pokoj, mír a jednotu, z nichž pochází veškeré boží požehnání, jehož je k vespolnému našemu žití nevyhnutelně třeba, rač Bůh stále mezi námi zachovávati! Sobě ukládám vždy za přísnou povinnost, každému spravedlnost a – pokud i mé movité jmění dovolí – dobrodiní prokazovati. Především je potřebí, abych vám horlivost v našem náboženství na srdce vložil, neboť z něho pochází pravá oddanost do prozřetelnosti a láska k bližnímu. Kdo Boha opravdu miluje, ten také přikázání boží zachovává, svého bližního miluje, jeho majetku nežádá, ani nepoškozuje. Z důvodů těch naději se, že i vy právě koupené mé zboží nebudete poškozovati, ani nedovolíte, by ubližovali mu snad jiní, abych byl s to vám všem, a především potřebným a nuzným pomocnou ruku svou skýtati a podávati.
Přeji si vás všecky vůbec a každého zvlášť šťastným učiniti. Z té příčiny chci rustikální či katastrální grunty, jež obděláváte, vám do majetku za první polovici jich ceny vyceněné odevzdati i úroční pole, kterých za umluvený plat užíváte, lacino chci vám prodati. Těm, kteří již své živnosti zakoupili, polovici tržní ceny splatili, dlužnou druhou polovici té ceny prominu.
Na výpomoc a ke snazšímu provedení toho úmyslu zaopatřil jsem sirotčímu úřadu zdejšímu peníze, od něho můžete si je vypůjčiti za obyčejný úrok.
Jak nutno, ano potřebno to je, by každý svůj katastrální grunt, jejž obdělává, měl i zakoupený! Vyžadujíť toho i nejvyšší zákony zěmepanské. Každý nahlédne, jak je prospěšno, když obdělaný statek stále v ceně stoupá, jak je milo, že může menší živnost, zví-li o nějaké větší výnosnější, hodně draho prodati, nebo svým četným dětem, které pomáhaly na zvelebování živnosti vydatně svojí přičinlivostí, může dáti větší podíly. Naproti tomu je bolno, dostaneli jedno vše a ostatní ledajak se vybaví buď málem, nebo ničím, aneb když se starý hospodář ani výměny nemůže si předepsati ani vypůjčených peněz zajistiti.
Má snaha směřuje k tom, byste sobě nejenom statky a úrokové pozemky zakupovali, nýbrž byste se i z robotní povinnosti vyvazovali, jako již dva moji milí věrní začátek učinili zbavivše se robot (z č. 56 a 61 v B.)
K tomu potřebuje každý jen upřímnou vůli a malý závdavek v hotovosi složiti, nedoplatek zapůjčí mu sirotčí pokladna za obvyklý plat, a já chci veškeré nadační peníze, jimiž je panství zatíženo, tam uložiti, aby vám mohlo býti vždy pomáháno.
Jaké dobrodiní, výhody, přednosti a užitek sproštění roboty přináší, netřeba mi vyličovati. Každý soudný člověk uzná sám.
Ústav chudých jest nejdobročinnějším zařízením, a také je povinností každého Křesťana trpícímu lidstvu přispěti ku pomoci a zjednati pomoc těm, kteří z části nebo vůbec nedovedou si vydělati vezdejšího chleba.
Moje předky, pány budišovského panství, blahé paměti, nadchla láska k bližnímu, že zaopatřili ubohé ve „špitále“ (chudobinci). Ale i já chci a budu tato zařízení s největší ochotou a radostí podporovati, aby bylo vydatněji pomoženo trpícímu lidstvu a skutečným chudým.
Ale, moji milí, nejen staré zmrzačelé chudáky, ale i chudé dítky bez otce, bez matky, tedy sirotky, které nedovedou si chleba vydělati, musíme míti na paměti, aby statky se naší podporou užitečnými členy lidské společnosti, aby byly řádně vychovány, vyučeny a vzdělány. Jinak, ponechají-li se samy sobě, oddají se zahálce, žebrotě a jak zkušenost učí, stávají se takové děti výstředními a škodlivými členy lidské společnosti.
Abych tento den zvěčnil a položil základ k tomuto blahodárnému ústavu sirotků, přidávám ke 300 zl., které jsou již uloženy v pokladně sirotčí, aby jimi bylo vypláceno služné úředníků, ještě tisíc zlatých na věčné časy jako nadaci v budišovské sirotčí pokladně, by z úroků vzešlých z této jistiny byla vydávána podpora sirotků na panství. Prvními uživateli těchto úroků činím tyto čtyři sirotky: Jiříka Zahrátku, Matěje Chybu, Matěje Janouška a Bartu Víta, a to tak dlouho, dokud si nedovedou vydělati sami chleba, a aby každý měl měsíčně 1 zl. a ve škole bezplatné vyučování.
Co jste jednomu z maličkých učinili zejména mém, mně jste učnili – a tak i mně způsobí se pravá rozkoš, když i vy tento závod budete rozmnožovati i nepatrnějšími příspěvky a dárky, aby mohlo dostávati více sirotků podporu.
Užitečno jest, dobívají-li se četné zde balvany z polí, luk a pastvisk zaváží-li se jimi pole, louky, pastviny a činí-li se jimi většímu rozrývání orné půdy důkladná překážka. Já dle velikosti statku každému, kdo nejvíce kamenů natrhá, jimi zmoly zaveze, vyplatím ze svých důchodů na svátek sv. Jáchyma, jenž připadá na neděli po Nanebevstoupení Panny Marie, a sice nejpilnějšímu 6 zl., druhému 4 zl., třetímu pak dle zásluhy 2 zl. odměny, aby bylo docíleno větší horlivosti ve vzdělávání pozemků. Ten, kdo nejvíc ovocných stromů nasází a je ošetřovati bude, jakož i čtyři čeledíny v panských službách nejsilnější, dostanou po žních za stromy po 4 zl., tito po 8 zl.
Posléze musím vám vytknouti vadu, nešvar, který ze starých, surových časů zdá se pocházeti, že totiž mužové líbají mužům ruce – což mají činiti děti svým rodičům a nikoliv dospělí, a proto vás žádám, byste tomu odvykali na důkaz, že dle práva a povinnosti své poslušni mne býti chcete a budete – byste v tom mravu a způsobu počátek učinili. Podáte a stisknete mi ruku činíce slib poddansti.“