Přírodní park Třebíčsko

Přírodní park „Třebíčsko“ se nachází na severovýchod od Třebíče na ploše téměř 10000 hektarů.

Neopakovatelný malebný vzhled krajiny, který je pro toto území typický a jinde ho v naší republice nenajdeme, je dán již geologickým podložím, tvořeným hlubinnými vyvřelinami třebíčského žulosyenitového plutónu.

V mladších prvohorách tento masív ztuhl v malé hloubce pod zemským povrchem. Postupem času byl tektonickými pohyby rozlámán v kry a část masívu ležící severně Třebíče byla vyzdvižena. Poměrně tenký plášť pokrývající žulosyenity byl působením klimatických podmínek rozrušen a na četných místech došlo k obnažení plutónu, který začal intenzivně zvětrávat za vzniku velkých balvanů rozptýlených v terénu nebo seskupených v hromady. Právě ostrůvky těchto balvanů porostlé křovinami a stromy, z nichž převažují zejména borovice, jeřáb, bříza, líska a lípa, jsou charakteristickými a jedinečnými prvky krajiny v přírodním parku „Třebíčsko“. Jedna z největších balvanitých kup u Pocoucova je chráněna jako přírodní památka „Syenitové skály“. U Hodova se nachází kupa zvaná „Róbiřsky skale“.

Celá oblast byla trvaleji osídlena od 13. století. V té době také začíná rozsáhlé odlesňování a přeměna původního pralesa, tvořeného převážně bukem, dubem a jedlí, v pastviny a později v pole. Původní hnědá lesní půda, kamenitá a chudá na živiny, byla příčinou, proč se tu nikdy nerozvinula zemědělská velkovýroba.

Díky mnoha ostrůvkům zvětrávajícího žulosyenitu zde naštěstí nedošlo k vytváření nekonečných lánů a industrializované krajiny, která si tak dodnes zachovala svou relativně neporušenou tvář. Nyní se do kraje vrací tradiční formy zemědělského využití – zejména pastva dobytka. Krajinu tvoří pestrá mozaika polí střídajících se s loukami a pastvinami, remízky, drobnými lesíky, mezemi s porosty křovin a meandrujícími potoky doprovázenými olšemi a břízami. Ve sníženinách kolem vodních toků se vyskytují zbytky vlhkých luk se vzácnou květenou, na potocích byly postaveny mnohé rybníčky. V souvislejších lesních porostech převažují ve vyšších vlhčích polohách smrky, na lehčích půdách a balvanitých terénech borovice.

Po odstranění původního lesa došlo na skalnatých pahorcích s mělkou vrstvou půdy ke vzniku sekundárních kostřavových pastvin, které jsou místem výskytu teplomilných společenstev rostlin.

Nejnápadnější z nich je koniklec velkokvětý, rostlina otevřených východoevropských stepí, jehož výskyt u Třebíče představuje hranici celkového rozšíření tohoto druhu směrem na severozápad. K ochraně koniklece velkokvětého byly zřízeny přírodní památky „Ptáčovský kopeček“ a „Kobylinec“ u Trnavy.

Na prameništích a v nivách potůčků, pro které je příznačné mělké zahloubení v terénu a pomalý vodní tok, se místy uchovaly zbytky podmáčených luk, které hostí vzácné a vymírající rostlinné druhy. Pro zachování ohrožených mokřadních společenstev byla zřízena přírodní památka „Pazderna“ u Přeckova.

Zamokřené mělké kotlinky, jakých je na parovině Třebíčska všude v okolí pramenišť a horních úseků potoků bezpočet, jsou odedávna využívány ke stavbám rybníků. Rybníky patří mezi nejvýznamnější hnízdiště vodních ptáků na Českomoravské vrchovině a jsou důležitou zastávkou ptactva na tahu.

Remízky a drobné lesíky obklopující balvanité ostrůvky jsou domovem drobných ptáků a úkrytem zvěře. Mají proto nezastupitelný význam v boji za zachování druhové rozmanitosti a ekologické stability v krajině. Převažující dřevinou na balvanitých ostrůvcích je borovice lesní, která vděčí za svůj nízký vzrůst a často neobvyklé až tajuplné tvary neúživné a mělké půdě.

Někde jsou shluky balvanů doprovázeny nádherně vzrostlými soliterními stromy, které dominují svému okolí. Několik významných stromů a stromořadí bylo vyhlášeno za památné. Jsou to např. skupiny dubů u Pocoucova a Náramče, soliterní dub letní u Ptáčova, majestátní smrky u Hostákova a Budíkovic, letitý dub v Oslavičce.

Těsně za hranicí přírodního parku, v blízkosti rázovité vesničky Věstoňovice, roste význačný strom „Velký javor“, jehož stáří se odhaduje na 700 let a je patrně nejstarším klenem v českých zemích. Reliéf krajiny přírodního parku Třebíčsko neposkytuje dramatické pohledy na vysoká pohoří či strmé srázy, které vzbuzují pocit vnitřního napětí a protikladů. Právě naopak, mírně zvlněná, pestře členitá a harmonicky vyvážená krajina je milým pohlazením po duši každého, kdo v ní hledá klid, regeneraci duševních sil a vnitřní mír.

Text použit z letáku vydaného OkÚ Třebíč V R. 1996