Kronika online

Na rychtách bývala vždy jedna velká místnost, kde se shromažďovali všichni hospodáři z obce, aby vyslechli rychtářova nařízení. I pozdější starostové úřadovali doma, protože v Hodově nebývala až do roku 1940 žádná budova přímo určená pro obecní záležitosti. V roce 1911 došlo uprostřed obce k přestavbě stávající budky na hasičskou zbrojnici, která však již v roce 1912 byla přeměněna na pobočku školy pro 5. a 6. ročník. Jedna místností zbrojnice byla také vyhrazena pro potřeby obecního zastupitelstva, které sem svoji agendu společně se starostou Dobrovolným také přestěhovalo.

pečeť

Už od raného středověku až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 stál v čele obce rychtář (iudex, richter, fojt). Ve středověku byl rychtář do své pozice dosazen vrchností, resp.

Ke kulturnímu vyžití obyvatel obce odpradávna patřilo místní pohostinství. Sedláci se zde scházeli na noční rokování u piva a karbanu, mládež zase uvítala pravidelně konané taneční zábavy, hospoda byla také místem konání různých osvětových přednášek.

Na tomto místě musíme také zmínit malíře Josefa V. Hakla, rodáka z Tasova, který si pro svá výtvarná díla jako inspiraci vybral kraj kolem Hodova. Hakl vystudoval učitelský ústav ve Znojmě, působil mimo jiné i na škole v Hodově (v letech 1. 9. 1938 – 30. 3. 1939). Potom přešel do služeb československé armády. Po návratu z vojenské služby vystudoval dějiny umění a působil jako profesor kreslení a dějin umění na Střední průmyslové škole textilní v Brně. Nedaleko Hodova u silnice na Nárameč si postavil chatu, kam jezdil o každých prázdninách. A právě z okolí Hodova pocházejí např.

Hodovský orchestr

Hodov měl i svoji kapelu, která byla založena před 2. sv. válkou.

karnevalový průvod

V době internetu, televizí a možnosti dopravit se za zábavou autem kamkoli se člověku zamane je někdy problematické v malé obci jako Hodov najít dostatek zapálených lidí pro organizaci jakýchkoli společenských akcí, al

Stavění máje 2011

V malých obcích jakou je Hodov, nebyl kulturní život nijak bohatý. Různé oslavy, zábavy a tradice se vždy konaly v době, kdy se obyvatelstvo nevěnovalo polním pracem.

Hon

V dobách poddanství bývala honitba výsadou šlechticů. Prostý lid mohl chodit pouze pytlačit, že tomu tak opravdu bylo dokládá a o celkové organizaci honů vypráví velmi zajímavý záznam z obecní kroniky: „Hony začínaly po hodovské pouti na koroptve.

Požáry byly v českých a moravských městech a vesnicích častým jevem, neboť už od středověku v podstatě až do 19. stol. byly hlavním stavebním materiálem domů hořlaviny (dřevo, sláma, aj.). Logicky tedy můžeme pozorovat snahy o zavádění jistých opatření jak požárům předcházet a jak je hasit. Vznikaly různé řády a nařízení většinou v režiích vrchností o nutnosti vlastnit hasící prostředky, povinnosti hlásit požáry, burcovat sousedy apod. Mezi první významná opatření patřil „Řád k hlášení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství Moravského“, vydaný patentem Marie Terezie 21. 8.

Tato forma hospodaření byla do roku 1945 téměř výlučně v režii zdejších majitelů panství a měla dlouholetou tradici. Rybníky na budišovském panství jsou připomínány již ve 14. a 15. stol. V roce 1781 se na celém jeho území připomíná 38 panských rybníků. Hlavní rybniční sítě procházely katastrem obcí Nárameč a Budišov.
Rybník s názvem „Hodovský hamr“ (dnes „Hodovský rybník“) se v době svého vzniku pravděpodobně nacházel na katastru obce Hodova, ale nejpozději od 18. stol. je v písemných dokladech uváděn jako rybník z katastru náramečského.