Kronika online

Po 2. sv. válce si občané sami zvolili komunistickou stranu. Byla příslibem nové, spravedlivé společnosti, navíc se zcela distancovala od politického programu sovětského typu (likvidace soukromého vlastnictví, zakládaní kolchozů atd.). Velmi brzy občané zjistili, jak vážně byly předvolební sliby míněny. Veškerá řemesla byla potíraná a sjednocována do různých pracovních družstev a továren. Soukromé obchody, hospody aj.

Obyvatelé jakékoli obce nebyli děleni pouze na poddané a pány, neboť i poddaní byli dle majetkové držby složitě diferenciovaní do jednotlivých sociálních skupin. Už od dob založení Hodova nejpočetnější skupinu tvořili sedláci. Ti byli podle rozsahu své pozemkové držby nazýváni láníky (či celoláníky), půlláníky, čtvrtláníky atd. Velikost 1 celého lánu kolísala mezi 15–22 ha. Například v roce 1668 (viz příloha č. 2) bylo v Hodově 28 celoláníků a pouze 4 půlláníci (č. p. 14, 43, 44 a 45) a 1 chalupník (Hanzák).

Hodovská škola

Před vyhlášením Všeobecného školského řádu 6. 12.

Socha Jana Nepomuckého v hodovské kapličce

Historie obce nesahá dále než do 14.

Po 1. sv. válce se situace na Budišovsku změnila. Baratta-Dragonové kvůli státním půjčkám Rakousko-Uhersku, které po roce 1918 přestalo existovat, výrazně zchudli a již nikdy nedosáhli své předválečné ekonomické úrovně ani v době konjunktury. Hodov zapůjčil a již nikdy nedostal zpátky 100 000 korun.
Hodovských se v prvních poválečných letech dotklo zejména všeobecné zdražení, což bylo důsledkem válečných útrap (v příloze č. 5 je namátkou uvedeno několik příkladů), a pokračující dávkové povinnosti.

Ačkoli české země nebyly přímo válečným bojištěm 1. sv. války, útrapy z tohoto konfliktu plynoucí se zdejšímu obyvatelstvu nevyhnuly. Už po vyhlášení války Srbsku Rakouskem 28. 7 1914 byla z Hodova odvedena skoro čtyřicítka mužů. Do konce války na frontu muselo narukovat 115 mužů, kteří se většinou vrátili až v roce 1918, ale i déle. V každém domě tak chyběla pracovní síla.

Jáchym Stettenhofen

Joachym Stettenhofen se narodil 10. 4. 1742 v úřednické rodině ve Vídni. Po státní službě působil jako správce na panstvích severní Moravy.

Müller – Marchiona

č.p. 55 současné

Osud tohoto domu byl srovnatelný s č. p. 54, avšak tato chaloupka nebyla zbořena, ale rozebrána a přenesena do části vesnice zvané „Hodůvek“, na její konec za č. p. 23. Přestěhoval se zde z č. p.

pečeť dědiny Hodova

Uč se dříve matku znáti
uč se znáti dům otcovský,
pak se můžeš se ctí bráti
ve svět pro tě venkovs