Jste zdeHistorie / Kronika online / A. Kronika obecná / A.1.2 Jáchym Stettenhofen a jeho nástupci

A.1.2 Jáchym Stettenhofen a jeho nástupci


Jáchym Stettenhofen

Joachym Stettenhofen se narodil 10. 4. 1742 v úřednické rodině ve Vídni. Po státní službě působil jako správce na panstvích severní Moravy. Zde do jeho života zasáhla válka o bavorské dědictví, po ní byl 8. 5. 1779 povýšen do rytířského stavu s českým inkolátem (= „občanstvím“), díky čemuž mohl v Čechách zakupovat majetek. Stettenhofen vstoupil do národních služeb v národohospo­dářském oboru. Na Opavsku a Těšínsku z tohoto titulu založil na 40 osad. Všude tam, kde působil, usiloval o zrušení robot a tuto svoji snahu přenesl i na své nové působiště – budišovské panství.9

Na tomto místě bych rád zmínil poplatky a roboty, které před hospodařením Stettenhofena byli poddaní povinni odvádět, aby bylo zcela patrné, v jaké úctě ho tehdy jeho poddaní měli a jak litovali jeho smrti.

Před robotním patentem od Marie Terezie z roku 1755 byla robota na budišovském panství následující: celoláníci robotovali jedním párem koní týdně tři dny, ročně tedy 156 dní, stejný počet dní pěší robotou. Po odečtení svátků při robotě jízdní (18 dní) a při robotě pěší (19 dní) je celkem skutečné tažní roboty ročně 138 dní a pěší roboty 137 dní. Po roce 1755 láníkům jízdní robota zůstala, pěší robota podle potřeby byla ročně pouze 14 dní, odečteme-li ročně svátky 2 dny, zbývá 154 dní roboty jízdní. Každému celoláníku tedy přibylo 16 dní tažních, ubylo však 123 dní pěší roboty.

Pololáníci konali jízdní robotu týdně 2 dny, ročně 104 dny. Pěší robotu týdně 1 den, ročně tedy 52 dní. Z pěší roboty po odečtení jednoho svátečního dne zůstávalo 51 dní ročně. Po roce 1755 konali pouze robotu pěší, a to dva a půl dne týdně, ročně 130 dní. Odečteme-li dva dny sváteční, zbývá 128 dní roboty pěší. Přibylo jim tedy 77 dní roboty pěší, ale odpadla všecka robota jízdní, tedy 104 dní roboty.

Čtvrtláníci a chalupníci konali dříve týdně tři dny roboty pěší, ročně 156 dní, po odečtení svátečního dne 155 dní. Podle patentu jim byla nařízena pouze dvoudenní robota týdně, ročně tedy 104 dní, po odečtení svátku konali 103 dny roboty ročně, tedy o 52 dní pěší roboty ročně méně.

Podruzi do roku 1755 konali týdně 1 den pěší roboty, ročně 52 dny, podle patentu pracovali však pouze 13 dní ročně na robotě pěší, tedy o 39 dní méně. Podruhyně do roku 1755 neměly vůbec žádné povinnosti robotní, ale po vydání robotního patentu jim vyměřena pěší robota 13 dní ročně.

Jáchym Stettenhofen nejenže tento robotní patent na svém panství dodržoval, ale zaváděl i vlastní úlevy a prosazoval taková opatření, která měla jeho poddané pozvednout a rozvinout jeho panství, o čemž svědčí i jeho řeč pronesená k lidem při příležitosti složení jejich přísahy o poslušnosti z roku 1794 (celý její text viz příloha č. 1). Stettenhofen byl dobrým hospodářem. Na panství nechal chovat ušlechtilé ovce, v Budišově postavil přádelnu vlny, hotový výrobek se vozil až do Erbreichersdorfu. Uvědomoval si, že stále ještě velká část pozemků na panství leží ladem, proto zakládal nové osady: Klimentice (podle syna Klimenta – dnešní Klementice), Mihoukovice (pravděpodobně podle manželčina přízviska von Mihoko), u Náramče dvůr Stettenhof (dnešní Obora) a u Holubí Zhoře Jáchymov (podle svého křestního jména). Robotu na panství snížil ze 3 dnů na půl druhého dne. Dále pobízel poddané, aby si zakupovali do svého vlastnictví jimi osídlené grunty, a novou zástavbou nechal rozšiřovat obce. V Hodově se podle jeho nařízení měla obec rozšiřovat v nově vzniklé čtvrti Hodůvek, v údolíčku u potoka Mařek, kde se usadili domkaři. Stettenhofen soucítil s poddanými a snažil se jim ulehčit robotní povinnosti. Kupříkladu budišovským robotníkům ze tří dnů týdenní roboty povolil snížit ji na půl druhého dne a hodovským čtvrtláníkům ukládal pouze pěší roboty. Díky hodovské kronice máme i konkrétní případy, tak například žádala: „Pavlína Slabá, domkařka z Hodova, aby byla od roboty na tak dlouho osvobozena, až by se její muž vrátil od vojska.“ Stettenhofen nařídil vyšetřit, jak je možné, že byl odveden ženatý, majitel domu povinný daněmi a 26denní robotou. Z jeho nařízení byl Slabý z vojny odvolán a nahrazen jiným, svobodným mládencem. Rovněž hodovský kovář František Klubal si stěžoval 18. 1. 1809, že zanedbává své řemeslo kvůli robotě. Byla mu tedy 13 denní ruční robota změněna na 13 zl. ročního platu. Když po 19 letech hospodaření Stettenhofen 16. 5. 1813 zemřel a byl pochován v Budišově, píše kronikář: „Brzo poznali hodovští, kdo jim odešel.“10

Jisté eskalace neshod ohledně robot můžeme však pozorovat ještě za života Stettenhofenova, neboť již několik let před rokem 1809 trpěl vážnými zdravotními problémy a správu jeho majetku vykonávali vrchnostenští úředníci, kteří se pod heslem „z cizího krev neteče“ této své povinnosti ujali velmi nezodpovědně. Již před rokem 1804 se v obcích panství zvedaly hlasy odporu proti vrchnostenským úředníkům, kteří si vynucovali roboty staré, platné před rokem 1755. Obzvlášť nepopulární bylo prosazování třetího dne roboty týdně, který Stettenhofen zrušil, bohužel však písemně nekonfirmoval, o nutnosti jeho znovuzavedení se ho úředníci snažili přesvědčit. V roce 1804 smluvily se všechny obce panství a každá obec dala buď peníze, nebo vejce (vybralo se 70 vajec a 1 zlatý). Peníze si rozdělili František Tomšík a Gothard Tůma z Budišova, kteří po obcích tuto věc organizovali, vejce připadly pro mýtného do Velkého Meziříčí, který měl pro sedláky sepsat stížnost. Žádné odpovědi se však sedláci nedočkali, proto se rozhodli napsat novou stížnost na krajský úřad do Jihlavy. Všichni čelní aktéři (zvláště pak František Tomšík a jeho synové) byli vrchnostenskými úřady vyslýcháni a bylo jim hroženo vězením, avšak přece jen přišla z Jihlavy k sedlákům vstřícnější zpráva. Krajský úřad rozhodl, že platová robota má být placena od října do února 7 krejcarů, od března do června 10 krejcarů a od července do září 15 krejcarů, bylo zdůrazněno, že nemají být k těmto platovým povinnostem nuceni ti poddaní, kteří nejsou jimi podle nejvyššího robotního patentu povinni.

Avšak situace se nezlepšila, úředníci příliš nechtěli nové patenty a nařízení dodržovat a sedláci odpírali vykonávání roboty. K ještě většímu zhoršení situace došlo po smrti Stettenhofenově, kdy panství spravovala jeho dcera Amalie, provdaná původně r. 1797 za kyrys­nického důstojníka Vincence rytíře Baratta-Dragono, jenž zemřel na zranění v bitvě u Ogruna, načež se ovdovělá Amalie vdala r. 1817 za Jana M. Václava hraběte Pötting-Persing. Z prvního manželství měla syna Jáchyma rytíře Barattu, který však zemřel již 22. 6. 1816. Druhým dědicem byl ustanoven Jáchymův bratr Karel, za jehož nezletilosti spravovala statky jeho matka Amalie pod taktovkou vrchnostenských úředníků. O tom jak se poddaní tehdy potírali, svědčí i zápis z kroniky z 30. 4. 1814: „Na květnou neděli rychtář hodovský Jakub Adam šel do pastoušek oznámit synu Uhlířovu, jenž pryč utekl, aby se na kancelář dostavil, a pak v určený den do Jihlavy k odvodu se dostavil. Jeho ženatý bratr sedě za stolem a obědvaje pravil, že bratr odešel, aniž ví kam? Tu rychtář děl tomu, že on tedy musí se dostavit k odvodu. Tu ulekna se toho dal se na útěk a rychtář za ním. Žena jeho, matka a sestry přiskočily mu na pomoc, takže rychtář Uhlíře pustiti musil, a škaredě ho pocuhaly. On je žaloval a úřad pro výstrahu, ježto hodovská obec při odvodech beztoho proti vlasteneckému duchu i proti stávajícím nařízením vystupuje, aby bylo účinku dosaženo je odsoudil následovně: Magdalena Uhlířová, matka syna Františka a ženatého Šimona na 3 dni, Barbora Večeřová, Marie Uhlířová a Šimon Uhlíř na 2 dni do obecní práce se železem na nohou se odsuzují.“ 11

Následující roky (až do 1821) byly ve znamení vleklých sporů o robotu, zvláště o již zmiňovaný třetí robotní den. Poddaní odmítali do vyřešení sporů konat robotu a vrchnost prostřednictvím svých úředníků striktně vyžadovala poslušnost. Dne 16. 4. 1821 oznámil budišovskému úřadu svobodný pán von Mayern, že: „byl jmenován Jeho Milostí císařskou mimořádným komisařem ve věci odpírání robot na Moravě a povstavší z toho vzpoury. Chce tudíž své poslání ohlásiti dne 18. dubna 1821 ve Velkém Meziříčí, kamž nechť se dostaví toho dne jeden úředník vrchnostenský a z každé obce rychtář a purkmistr se dvěma delegáty. Hned druhého dne došla zpráva od von Montaga, že dána na budišovské panství jedna setnina vojska na exekuci a ubytování, aby se nepokoje utišily. S důstojníkem tohoto vojska má býti vrchnostenský úředník ve stálém styku a dbáti toho, aby byl znovu zaveden starý řád. Při tom úředníci se mají chovati zdrženlivě, vystříhati se každého násilí, ale nepokojné a buřiče ihned dáti zatknouti a odevzdati úřadům.“ Přítomnost vojska zapůsobila, již 3. 5. 1821 píše krajský hejtman Hus z Jihlavy, že vzpoura z větší části přestala. Tak došlo k narovnání vztahů mezi vrchnostmi a poddanými až roku 1848, kdy byla robota zrušena úplně. 12

Jak již bylo zmíněno výše, Budišov přešel po smrti matky Amalie Pötting-Persing plně do majteku Karla Baratta-Dragono roku 1854, po jehož smrti v roce 1880 se statků ujímá syn Norbert. Ten však zemřel bezdětný, proto Budišov přešel do vlastnictví Norbertova synovce JUDr. Richarda svobodného pána Baratta-Dragono. Baratté byli dobrými hospodáři a jejich panství se dařilo, ale stejně jako jejich poddaní velmi doplatili na blížící se světový konflikt.

Kontakt

Obecní úřad Hodov
675 04 Hodov 54
úterý (letní čas) 19:00 – 20:00
úterý (zimní čas) 18:00 – 19:00
starosta 774 409 001
ou.hodov@horacko.cz
IČO 00376850
datová schránka tfwaxb4

Facebook Hodováci

Počasí v Hodově

Radar bouřky